Tabák

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 23.5.2012

Ke Kubě neodmyslitelně patří pěstování tabáku. Ten se pěstuje v západní části ostrova, v okolí města Pinar del Rio.

Semena rostlin se sází koncem října, po měsíci se přesazují semenáče na pole, kde rostou cca 2 měsíce. Rostliny jejichž listy budou použity na obal doutníku (svrchní list) jsou po 10 dnech zakryty plachtou. Ty které půjdou na vnitřek (jádro) doutníku jsou ponechány povětrnostním vlivům – mají pak plnější aroma a chuť. Na rozdíl od pěstování čaje, z tabákové rostliny se sklízí nejdříve nejstarší (spodní) listy, vždy 2-3 po pěti dnech.

Po otrhání se listy suší ve stíněných budovách 50 dní, následuje jejich fermentace a druhé sušení, které trvá zhruba 9-18 měsíců – čím je list blíže vrcholu rostliny tím delší čas stráví v sušírně.

Po usušení se tabákové listy třídí podle několika kriterií (3? – velikost listu, struktura, barva) do asi 40-45 kategorií! Podle těchto kategorií jsou pak zabaleny a odeslány do továren ke zpracování – výrobě doutníků.

Při výrobě doutníku jsou pak použité listy různých kategorií (na jádro (střed), vnější obalový list, v meziprostoru), přesný postup a složení patří k tajemstvím továrny. Doutníky se vyrábí vesměs strojově, vybrané luxusnější značky jsou strojově vyráběné a jen zevní obalový list je doplněn ručně (pak dostane doutník nálepku „Hecho a mano“). Jen ty opravdu nejluxusnější jsou vyráběné celé ručně – ale určitě ne na stehnech statné černošky, jak je zažitý stereotyp (hrozilo by znehodnocení tabákových listů).

Pěstování tabáku až po jeho roztřídění je další z povolených soukromých podnikání. Tabákové farmy mají ale omezenou velikost (myslím do 40ha). Vlastní výroba doutníků už je ale pouze a jen v rukou státních firem, výkupní cena tabákových listů je také státem určována.

Naše stravování

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 22.5.2012

Ještě jsem se pořádně nezmínil o tom, jak jsme se na Kubě stravovali.

Bezproblémově. Skoro na každé ulici bylo nějaké okýnko nebo vývěsní štít nabízející nejčastěji pizzu za pár peso. Nebo třeba plněnou bagetu. A protože bylo všude uklizeno a čisto, nebylo těžké hlad zahnat.

Prodej jídla je jednou z mála možností jak si místní mohou přividělat, a tak jsou podmínky někdy „terénnější“. (Tomuto za pec sloužil kovový barel, který byl oplácán nejspíše šamotovou hlínou. Pizzu měl ale vynikající).

Někdy jsme ale měli chuť i na něco jiného než jen pizzu či bagetu. V restauracích sice nebyl jídelní lístek s desítkami možností, k výběru bývaly tak 2-4 jídla, ale byly dobré.

No a když se nám nechtělo někam vyrážet, stačilo se jen zmínit domácím v našem ubytování…

V Havaně byl výběr hospod a klubů nabízejících obligátní drinky a jídla nepřeberný, ceny téměř stejné jako mimo ni.

Kuba pro turisty

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 18.5.2012

Jednou věcí je Kuba kterou uvidí „baťůžkář“ či cestovatel. Chtěli jsme ale také vidět Kubu druhou. Tu se kterou se potká turista „hotelový“ který má vše zajištěné od cestovní kanceláře. Tento turista většinou pobývá v uzavřených hotelových komplexech, ze kterých se ani nedostane ven – některé z nich jsou od „normálního světa“ oddělené policejní závorou. Dle fotek v průvodcích nás zaujala oblast ostrovů cca 20km severně od vlastního ostrova Kuba. Největší z nich je s Kubou spojen uměle zbudovanou sypanou hrází, která právě těch asi 20km překlenuje.

Pláže a místa k odpočinku jsou na ostrově ale krásné…


Na sousedním Cayo Guillermo snad ještě hezčí…

Na Kubě je i průmysl

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 16.5.2012

Tyto snímky jsou foceny z jedoucího auta… ve všech průvodcích se psalo, že focení této průmyslové oblasti ve městě Moa je důrazně zakázáno… mě to ale nedalo (protože to bylo něco diametrálně odlišného od všech ostatních míst které jsme viděli).

Tím průmyslem, který zde takto poznamenává krajinu je těžba niklu a dalších barevných kovů.

Naštěstí je krajina jen o pár kilometrů dále o poznání přívětivější… a takto průmyslem „znetvořené“ místo jsme potkali jen jediné.

Hromadná doprava

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 10.5.2012

Velmi rozšířeným způsobem dopravy je zde koňský povoz… od těch malých, „rodinných“…

… po větší, suplující městskou hromadnou dopravu…

Také kolo je zde velmi populární… údajně ještě před 25-30 lety tomu tak nebylo, pak se sem ale větší množství dostalo, pravděpodobně v rámci nějaké socialistické bratrské výpomoci. A od té doby se množství kol i cyklistů masivně rozrůstá. A s tím také i byznys – bicy-taxi.

Mimo města ale hrají prim náklaďáky. Proč se ale omezovat při přepravě pouze na lidi, náklady lze přece kombinovat…

Drak

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 4.5.2012

Pobřeží je otevřené širému oceánu a tak je nejen tady v Baracoa celkem větrno… klukům to ale vůbec nevadí.

Kakao

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 3.5.2012

Čokoládu a kakaový nápoj zná (a v různé formě asi miluje) téměř každý…

Vše ale začíná u rostliny, vlastně stromu, jehož plodem jsou kakaové boby…

…indiánští šamani je v surové formě používali pro navození halucinací a transu.

Po zpracování (i na kakaový prášek, který vzniká až po fermentaci) část těchto „toxických“ účinků ztrácí, dostatek příjemných ale zůstává…

Kovadlina

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 29.4.2012

Kovadlina, El Yunque, to je docela přiléhavý název této stolové hory. Je dominantou pobřeží u města Baracoa, které je nejstarším španělským osídlením na Kubě.

Založil ji již roku 1511 Diego Velazquez v místě prvního přistání Krištofa Kolumba.

Hora má výšku 575m a její zdolání bylo součástí našeho itineráře.

Od Baracoa je hora asi 7km daleko…

Prodej masa

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 23.4.2012

I takto lze… jen se musí všechno prodat… přebytky z předchozího dne asi nejsou nejlepší…
(tato fotka je z Baracoa, ale k vidění bylo na různých místech ve stejném stylu)

Guantanámo

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 18.4.2012

Guantanámo. Toto jméno si většina lidí (a dříve i mne nevyjímaje) automaticky spojí s Amerikou, vojenskou základnou, vězením a dalšími ne zrovna příjemnými věcmi moderní doby. Přitom Guantanámo je původní Kubánské jméno pro provincii (ekvivalent našeho kraje), hlavní/správní město tohoto kraje, i řeky se zálivem. Pojmenování řeky vlastně dalo název všemu ostatnímu. V kontextu Spojených států a hlavně armády se pro označení základny používá zkratka GTMO, v řeči pak gitmo.

Americká základna leží v zálivu řeky Guantanámo, s ní pak sousedí (částečně ji obkružuje) kubánská základna, kousek ve vnitrozemí je pak město Guantanámo.

Městem jsme ale pouze projížděli, a mimo město blíže k základnám je striktně zakázáno byť jen zastavit, natož pak fotit.

Vždycky mi vrtalo hlavou, jak to, že mají Spojené státy stále na Kubánském území základnu. Proč ji Fidel nezrušil, nebo naopak, proč ji Američané nepoužijí pro invazi na Kubu. Důvod je komplikovaný a jednoduchý zároveň. Americká základna je v této oblasti již od přelomu 19./20. století, dávno před kubánskou revolucí. Oblast mají Američané v pronájmu, smlouva je ale (na rozdíl od britského pronájmu Hong Kongu nebo portugalského pronájmu Macaa) údajně časově neomezená a nevypověditelná. A mezinárodní dohody a právo musí Fidel respektovat ať se mu to líbí nebo ne.

Americká invaze z GTMO není možná také právě díky mezinárodním dohodám a právu. Je výsledkem urovnání „Kubánské krize“ – dohoda mezi USA a SSSR měla původně zajistit úplný ústup Američanů z Kuby. Dlouhodobým výsledkem je ale to, že USA nikdy Kubu nenapadnou.

(V této oblasti jsme vojenskou přítomnost okusili i my. Po objetí Guantanámského zálivu jsme se u moře chtěli vykoupat – zastavili jsme na Playa Yateritas, vzdušnou čarou zhruba 6-7km od americké základny. Na pláži ani v okolí nebyl nikde nikdo. Během asi 15minut se k nám ale po pláži došourala trojice vojáků (tedy přesněji, jeden voják a další dva v uniformně ministerstva vnitra) a chtěli vědět co tam děláme a vidět naše pasy. Vojíni (klukům jsme tipovali tak 18-20 let) byli viditelně nervózní, asi víc než my, a moc nevěděli co s námi. Nakonec si do jakéhosi deníčku jen opsali jména a čísla našich pasů – ale národnost si už nezapsali… Pak se vrátili po pláži tam odkud přišli… No a my jsme pokračovali dál v cestě…)

«page 2 of 6»

Follow Me
FacebookFlickrGooglePlusLinkedInRSS
Kniha „Klidná krajina“
updated 2012 version
By Jiří Vašina
Nejnovější komentáře

Welcome , today is Čtvrtek, 21.9.2017